O prvním pádlování do Sassenfjordu
27. červenec 2008 (neděle)
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 17 |
 18 |
 19 |
 20 |
 21 |
 22 |
 23 |
 24 |
 25 |
 26 |
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
22:45 Diabasodden. Další den přeplněný zážitky je za námi.
Vstali jsme zase někdy kolem 8:30 a u snídaně jsme popovídali s lidmi z té české party a zjistili něco o oblasti, kam jedeme, konkrétně o místě, kde teď táboříme. Měli jsme se na co těšit.
Pak jsem byl po 10:00 vyštván do města sehnat další plyn. Odskákal jsem to proto, že prý nejlíp komunikuji anglicky, přijal jsem proto, že znám nejvíc krámů v LYB. Nelituji, že jsem šel. Chytil jsem u přístavu stopa a oběhal pár zavřených krámů. Na recepci v Polar Hotelu mi řekli, že pumpa otevře v 11:00. Tak jsem tam počkal a napsal něco na web. Pumpa neotevřela. Ale potkal jsem opodál člověka, kterému nestartovalo auto. To bylo to pravé setkání. Roztlačil jsem ho a on se mnou zajel zkontrolovat, jestli Paulsen náhodou nemá otevřeno. Pak ho napadlo, že by nějaké bomby mohl mít sám a vydali jsme se k němu. Dojeli jsme skoro k letišti, k ohradě s koňmi, které jsme si všimli už dávno. Cestou se u přístavu bavil troubením na turisty z velké výletní lodi, kteří se pletli na silnici. V kůlně u ohrady našel hromadu bomb, ze které se dalo vybrat něco použitelného. Pak mě odvezl k letišti. Jsem rád, že jsem ho potkal.
Ostatní zatím byli skoro připraveni k odjezdu. Vyrazili jsme na moře kolem 13:00, po svačince a malé úlitbě mořským duchům. Vítr a vlny nás snášely do Adventfjordu, bylo třeba kormidlovat pod velkým úhlem, abychom ho přejeli. Vlny byly pořádné, houpalo to a extrémně špatně se kormidlovalo. Měl jsem to na přitahování a bez Martiny bych kormidlovat nedokázal. Po přeplutí Adventfjordu jsme lehce změnili směr a vlny nám začaly víc pomáhat. Jedna zastávka asi 1500 m před Deltaneset (kvůli čůrání) prověřila naši schopnost přistát a odstartovat ve vlnách. Nebýt stíněni mělčinou, nedokážeme to, moře bylo rozvlněné hodně.
Někdy v 16:15 jsme minuli Deltaneset a v jeho zátiší se rozhodli pokračovat dál, ačkoliv jsme tam původně chtěli skončit. Po další změně směru nám totiž vlny už opravdu pomáhaly. Přistáli jsme pak zanedlouho v zátiší mysu před Diabasodden. Velmi pěkné místo. Potkali jsme tam norskou rodinku, která bydlí na chatě u Diabasodden. Svými sirkami jsem jim rozdělal oheň, čistě ze dřeva (vyplaveného). Holky se rády ohřály a všichni jsme si hezky popovídali. Fascinovalo mě, jak se tam líbí jejich dětem předškolního věku. Řekli nám o pěkném tábořišti na druhé straně Diabasodden, kam jsme pak odjeli. Je tu pevné tábořiště cestovky a táboří tu několik lidí - průvodce a tři klienti.
Najedli jsme se a pak si rozdělali oheň, naplavenin je tu hodně. Cestou pro vodu jsem si udělal procházku na čedičový masív Diabasodden a našel tam pár pýchavek. Opekli jsme je. Teď si na nalezeném plechu přes oheň vaříme čaj.
Diabasodden je ptačí útes. Je tu hodně alek a papuchalků, ale i jiných ptáků. Papuchalkové nám udělali největší radost. Provázeli nás celou cestu. Stejně tak buřňáci. I tuleně jsme už zahlédli...
Počasí se od zachmuřeného dopoledne výrazně vylepšilo a od Deltaneset jsme jeli úplnou idylou. Večer se ale zatáhlo a mlha nás okradla o okolí.
28. červenec 2008 (pondělí)
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 17 |
 18 |
 19 |
 20 |
 21 |
 22 |
 23 |
 24 |
 25 |
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
13:40 Diabasodden. Vstali jsme po deváté - zamlžené počasí moc nemotivovalo ani k výletu, ani k pádlování. Nakonec jsme se po snídani vydali na blízký vrchol s nadějí, že bude nad mraky. Nebyl. Aspoň jsme se zahřáli, protože ráno byla kosa vlezlá a hnusná. Našli jsme pýchavky a udělali na ohni míchanici. Teď u ohně sušíme hydro a moje slipy, které jsem ráno zkusil vyprat. Škoda, že jsme se pro mlhu nevydali nahoru údolím, kde prý je někde čerstvě nalezená fosílie vodního dinosaura, jak nám včera řekla rodinka na druhé straně Diabasodden. Jdem zrušit tábor.
23:40 Fredheim. Vypluli jsme pozdě, asi v 15:15, říkal Schami, který jediný má na vodě hodinky. Za slabého příznivého větru jsme dopádlovali na Sveltihel, zajímavý mys se zkamenělinami. Tam jsme prvně stavěli, ačkoliv cestou jsme často odpočívali a já se třeba pokoušel fotit papuchalky. Před vyloděním na Sveltihel jsme s Martinou provedli manévr v minulosti často používaný při objevech mělčin a útesů - najeli jsme na skálu. Ale moře kolem bylo klidné, mírněné okolními mělčinami, tak se nic nestalo.
Sveltihel bylo působivé místo. Udělali jsme malou procházku a na nedalekém jezírku pozorovali tři červenokrké potáplice [potáplice malá, můj špatný překlad je z anglického red-throated diver].
Dál jsme pokračovali s bočními vlnami směrem na Fredheim a byli jsme sneseni na mělčiny v ústí Sassenelvy. Dnem jsme nedrhli, ale na záběr někde bylo hodně málo místa.
Původně jsme plánovali jen zastávku s pokračováním na Kapp Schoultz, ale zůstali jsme tu. Ve staré chatě Hilmara Noise byla po 50 letech poprvé jeho dcera [Else-Marie], která má právo jí využívat, ačkoliv po jeho smrti patří Svalbardu. Milá dáma, pozvala nás po večeři na kafe a pěkně jsme si popovídali. Na 67 let opravdu nevypadala...
Kus od chaty leží v naplaveninách velrybí kostra. Něco malého, možná běluha.
Počasí se zase horší, ačkoliv přes den se viditelnost výrazně zlepšila. Náš nápad vylézt na kopec s výhledem na ledovec je ohrožen, zmizel nám v mraku. Ale čelo ledovce už stačilo z mlhy vystoupit.
Dnes prvně držíme hlídky. Mám teď třetí. Chceme posouvat pořadí: Ája, Schami, já, Martina.
29. červenec 2008 (úterý)
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 17 |
 18 |
 19 |
 20 |
 21 |
 22 |
 23 |
 24 |
 25 |
 26 |
 27 |
 28 |
 29 |
 30 |
 31 |
 32 |
 33 |
 34 |
 35 |
 36 |
 37 |
 38 |
 39 |
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 17 |
 18 |
4:30 Fredheim. Před chvílí začala moje (třetí) hlídka. Máme postavené ohniště a hořící oheň. Bohužel palivo je z trosek člunů nedaleko. Nevím, jestli se na ně vztahuje zákon o památkách, tak jsme se Schamim odtahali trosky zpět a já teď sbírám drobné naplavené kousky. Počasí se vybralo, ale za cenu větru a tím větších vln. Na tohle moře bych jet nechtěl. Uvidíme, třeba dnes jen zkusíme výlet k vyhlídce na ledovec.
15:40 Fredheim. Vstali jsme ráno kolem 9:00, kdy skončila Martiny hlídka. Moře bylo pořád hodně rozvlněné a foukalo. Po snídani jsme se tedy rozhodli zůstat tady a jít na krátký výlet po okolí. Opravdu nemá cenu balit tábor a vydávat se na moře.
Vystoupali jsme na asi 300 m vysoké útesy Fjordnibba. Sice nás vítr dost omezoval, ale zážitek to byl hezký. Pěkné vyhlídky, ale hlavně buřňáci a dokonce papuchalkové plachtící s úžasnou obratností ve větru deroucím se po útesu vzhůru. Let papuchalka se mi podařilo natočit. Došli jsme nad Kapp Schoultz a zjistili, že odtamtud by se dalo vystoupit na další, vyšší horu, z níž teprve by se dalo pohlédnout na plochu ledovců. My se tam ale už nepustili, protože mrak nad koncem fjordu výhled docela kazil. Aspoň čelo ledovce jsme ale z dálky viděli.
Zpátky jsme se pustili jinou cestou. Vzdálili jsme se od fjordu a sestoupili do údolí Noisdalen. Pochopil jsem, proč se hory na druhé straně tohoto údolí jmenují Colorado Fjella. Řeka tu totiž vyhloubila pořádný kaňon. V jednom místě jsme po jeho stěně kus sestoupili a získali dobrý výhled na řeku. Dala by se jet a bylo by to hezké, kdybychom tam dokázali dostat lodě. Což asi nedokážeme... Ale kaňon je vážně hezký. [Hnízdí tu buřňáci.] Cestou do tábora jsme ještě viděli několik vodopádů na přítocích. Suťová pole na svazích jsou plná fosílií. Kdo ví, co všechno tam je...
Po návratu zalézám do stanu, zatímco ostatní se slezli ve vedlejším. Noční hlídka mě nějak zmohla. Spolu s nepřízní moře. Ale počasí se zdá trošku klidnější, tak třeba budeme moci vyrazit dále už brzo.
Abych nezapomněl, Schami má narozeniny. Dal jsem mu lahvičku s 3 dl rakije z Chorvatska. Radost měl. A rakija je chutná...