17:45 Sedíme v Oslo na letišti a budeme tady sedět ještě asi 4 hodiny. Fakt, že již 2 hodiny od příletu uplynuly mě osobně nijak neutěšuje. Tak začínám psát.
Přestože jsme do Ruzyně dorazili se značným, asi dvouhodinovým, předstihem, nečekali jsme dlouho na odlet. Při pokusu o odbavení se ukázalo, že je letadlo plné. Získali jsme tak informaci, že letenek se na každý let prodává více, než je míst v letadle. Vždy se totiž najde nekdo, kdo se nedostaví. Statistika. Dnes nastala ta málo pravděpodobná možnost, že se dostavili všichni. Vše [nějak] vyřešila rázná paní od aerolinek a my získali palubní vstupenky do obchodní třídy.
Zvážili nám zavazadla. Pytel s lodí [a stanem, spacákem, kuchyní, trochou oblečení a pumpou] měl skoro 30kg. Pytel s krytem a ostatními věcmi na vodu něco přes 10kg. Katčin batoh, z něhož jsme většinu těžkého jídla přendali do palubních zavazadel, na tom byl podobně. Pušku a pádla nevážili... A tak nás pustili do letadla s více než 50kg nákladu. Myslím, že v palubních zavazadlech se veze dalších 10 - 15kg... Inu, v Longyearbyenu dokoupíme zásoby a odneseme si to k řece...
Další legrace byla s přepravou zbraně. Novinkou mi bylo, že přeprava zbraně se musí hlásit minimálně 24 hodin předem. Rázná paní ale vše zařídila. Pohovor s představitelem PČR byl též zajímavý a časově náročný. Ale v podstatě byla policejní paní také příjemná, když jsem byl trpělivý s její poněkud těžkopádnou a pomalou orientací ve formalitách.
Z dvouhodinového letu stojí za zmínku kvalitní catering a Katčino nadšení výhledem. Seděla u okna.
Byli jsme instruováni, že zavazadla si v Oslo máme vyzvednout a znovu je odbavit na vnitrostátní let. Překvapivě jsme na pásu našli jen pušku a Katčin batoh, kde byly náboje. Paní od SAS mě uklidnila, že Longyearbyen není typická vnitrostátní destinace, tak jsou zavazadla posílána rovnou. Doufám... Pušku jsme prý asi dostali, aby jsme ji tu přihlásili. A tak jsem šli zabíjet čas s docela sympatickým celníkem, který nás provedl potřebnými formuláři.
A to je zatím vše. Čekáme. Pozorujeme pracujícího uklízeče původu zřejmě indického. Čteme. Píšeme. Čekáme...
3:10 Náš den končí až dalšího dne ráno. Obvyklé v zemi, kde v létě slunce nezapadá.
Doletěli jsme v pořádku. Vyjímečně se neletělo přes Tromso, ale rovnou do LYB. Další změna na tomto letu spočívala v přidělování míst, místo dřívějšího "posaď se, kde je volno". Tolik dobré změny. Bohužel, negativní se objevily též. Za jídlo a pití se platí. Sendvič za 5 euro jsme žvýkali dlouho.
V kempu jsme se ubytovali a prokecali víc než hodinu s českým chlapíkem, který čekal na letadlo domů. Také jsme navázali první kontakty s osazenstvem a získali nějaké informace.
Ale teď už mám fakt dost. Jdu spát.